Hotel Sudický dvůr

k navigaci

Židovské ghetto

 Židovské ghetto


Prvotní židovské sídliště v Boskovicích je kladeno některými staršími autory, podle ničím nepodložených hypotéz do východního předměstí Bělé.
Jiné dobové zprávy však- jistě přesněji- uvádějí, že se Židé prvně začali usazovat se svolením majitele hradu "pod tvrzí u tří sklípků". Nepochybně se tím myslelo v úvozu pod hradem, v těsné blízkosti městečka, kolem Doubravské či Podhradské cesty. V době, kdy městečko mělo již za sebou v podstatě pravidelné založení (ze 13. stol.), vzniká o něco později při jeho jihozápadní straně, vlastně na humnech, svérázný, rostlý, nepravidelný útvar židovské čtvrti. Rozdílnost půdorysné a hmotové skladby obou sídlišť je na první pohled patrná a jenom dokládá složité postavení židovského obyvatelstva ve středověku.
Nejstarší část zástavby židovské čtvrti předpokládáme podle nalezených architektonických fragmentů (kamenných portálů ve sklepích domů, pozdně gotických nebo raně renesančních) v prostředních blocích mezi náměstím U vážné studny, ulicí U koupadel a Traplovou, s přihlédnutím, že značná část těchto domů byla vlastně podél důležité Doubravské cesty. Přibližně střed okrajové plochy, jíž se ghetto přimykalo k městskému jádru, zaujala synagoga židovské obce. V 17. stol., se podle dobového označení, prostírá židovská čtvrť od "kopce" ke "studni vážné" a odtud až k "parkánu pana faráře". Po třicetileté válce /ale spíše až v 18. století/ přibyla k tomuto areálu enkláva vlomu do křesťanského města při dnešní Zborovské ulici.
Počátkem 18. století s nástupem rodu Dietrichštejnů, jako držitelů panství, došlo k velkému plošnému rozšíření areálu jihovýchodním směrem k rezidenci (Plačkova ulice) a k severozápadu (Bílkova ulice) v trase původní komunikace Doubravické = Podhradské = Židovské. Epocha barokních dietrichštejnských úprav dodala čtvrti poněkud významnějšího vzhledu, ale budovala přitom na starších renesančních základech. V 19. století již došlo k menšímu doplnění areálu výstavbou domků na obvodu, na dosud volných parcelách tzv. židovských zahrad, západně a jižně. Poslední rozšíření ghetta proběhlo ve dvacátých letech 20. století o část bývalého zámeckého parku.
Rozdíl mezi původním jádrem ghetta s nepravidelnými bloky, jejichž nestejnoměrnost v parcelním členění byla ještě násobena reálným dělením domů, a mezi nejnovějším rozšířením s poměrně stejnoměrnými, dost pravidelně řazenými parcelami ulic plačkovy a Bílkovi, je při bližším průzkumu patrný.
Zástavba ghetta přirozeným způsobem a velmi vynalézavě využívá terénní konfigurace, čehož je užito k řadě situačních efektů. Čtvrť je příkladem, kdy za nepříznivých terénních podmínek v úvozu, je každá plocha maximálně exploatována až do krajních možností (např. U vážné studny s kvelby). Plocha daná k dispozici ghettu se nemohla zvětšovat, tedy se drolila na stále menší parcely. Půdorysná struktura čtvrtě je velmi členitá, Nestejně velké a tvarované bloky, či dokonce samostatné domy, oddělují křivolaké uličky. Celkově zde má zástavba domů mnohem drobnější měřítko, než u městského jádra. Domy jsou ponejvíce dvoupodlažní s podsklepením. I když bylo jejich architektonické provedení poměrně jednoduché, bylo v průběhu let postupně komplikováno řadou přístavků, nástaveb, přílepků a kolen. Z historicky podmíněných důvodů (aby pojaly všechno obyvatelstvo přelidněné čtvrti v dané ploše), bývaly tyto domy stavěny velmi úsporně, s maximální mírou zastavění parcely, a často vzájemně stavebně provázané. Častým jevem zde bývá tzv. kondominium, tj. rozdělení domu na několik dílových vlastníků, a to buď horizontálně, nebo vertikálně.
Mezi architektonické prvky typické pro zdejší židovskou čtvrt patří též zdůraznění nároží budov arkýři na kamenných konzolách, jako bylo uplatněno např. u domů Plačkova č. 10/čp.59, Traplova č. 5/čp. 12 (zbořen), Zborovská č. 6/čp. 2(zbořen).
Architektonický výraz domovní zástavby byl ovlivněn v průběhu staletí, často po požárech, řadou stavebních slohů (gotické portálky, renesanční osnovy domů a klenby, barokní štíty a klenby), avšak dnešní vnější vzhled ghetta je převážně určen pozdně klasicistní, tj. empírovou přestavbou po požáru r. 1823, kdy byla čtvrť záhy ve svém původním rozsahu a parcelním dělením bloků a domů znovu vybudována. Na řadě domů se v rustikalizovaném pojetí uplatňují ornamentální prvky (motivy palmet a reliéfních vějířů, volutové konzolky a zubořez), které byly převzaty z výzdoby tehdy realizovaného zámeckého průčelí(1819-1826)- toto ztvárnění můžeme vidět např. na průčelí domu Plačkova č.3/čp.79a, U vážné studny č.3/čp.58, U koupadel č.6/čp.16.
Ze zajímavých stavebních detailů na domech zaslouží ještě pozornosti kamenná, často profilovaná, ostění vstupů s nadsvětlíkem (např. u domů Plačkova č. 6/čp. 81, U vážné studny č.15/čp.45), železné pobíjené okenice(na domech Zborovská č.9/čp.89, Bílkova č.2/čp.23), hodnotné klenby (např. u domů Plačkova č.25/čp.69b, Zborovská č.5/čp.90), či dřevěné trámové stropy. Působivým historickým dokladem jsou dochovaná značení starých popisných čísel-v plechové desce na čelní fasádě domu Plačkova 6 - Nro LXXXI, reliéfní štukový nápis Nro LVII v nadpraží domu U vážné studny č.5/čp.57, či v kamenném ostění vstupu vytesané Nro 39 u domu Bílkova č.13/čp.39. Zcela originální památku však představuje štukový znak ve tvaru štítu, s korunou a hebrejským textem, umístěný na bočním průčelí domu U templu č.10/čp.18 v úrovni patra, mezi dvěma okny.
S jistým zobecněním lze z pohledu funkční diferenciace v areálu židovské čtvrti sledovat okrsek duchovní- synagogální (na severozápadním okraji) a okrsek obchodní (při náměstí U vážné studny). Areál tak tvoří svým způsobem vyspělou městskou miniaturu na periferii skutečného města. Synagogy boskovické židovské obce jsou popsány v další kapitole samostatně. Z ostatních nezbytných institucí je nutné jmenovat obecní dům, čili radnici židovské obce, jež bývala v domě Bílkova č.7/čp.43. S obecním domem částečně provozně souvisel špitál židovské obce, nacházející se ještě začátkem 20. století v domku Joštova č.10/čp.43 v Úzké uličce, též zvané Ve špitálku či Ve špitálkách. Rabinát se nalézal v domě Plačkova č.45/čp.60, ačkoli poslední boskovický rabín Isidor Reich již bydlel zcela mimo židovskou čtvrť (v Průchodní ulici).
Nejstarší zpráva o židovské škole v Boskovicích se vztahuje již k r. 1591 (viz. výše), r. 1597 uváděn jako její rektor Beneš Žid. Po josefinských reformách byla změněna triviální školu s hlavním vyučovacím jazykem německým, přičemž kromě toho působily též četné soukromé pokoutní školy, r. 1853 povýšena na školu hlavní. Situována byla v domě Pod klášterem č.3/čp.97 (zbořen), od devadesátých let 19. století umístěna v budově Bílkova č.7/čp.43a na místo radnice. Jako ponejvíce čtyřtřídní škola existovala až do roku 1919.
Další důležitou institucí v židovské čtvrti byla rituální ponorná lázeň-situována byla zcela logicky na nejnižším místě (původního rozsahu ghetta) při potůčku, který tehdy vedl středem úvozu a směřoval od lázní (jak nám dokládá ještě plán židovské čtvrti z r. 1846) západně od rybníka-dnes zasypaného. Budova židovských lázní U koupadel č.8/čp.102 pochází v dnešní podobě z r. 1844, je to patrový dům zajímavé dispozice s připojeným dlouhým přízemním křídlem, s nezvyklým motivem arkády o 10 obloucích otevřené do dvora-je zde 7 ko´jí vanových lázní, pravděpodobně až z pozdějších úprav r. 1924. Původní bazén pro rituální koupel je snad zachován pod podlahou v hlavním klenutém prostoru, v přízemí budovy. V r. 1994 byla pracovníky Muzea Boskovicka objevena soukormá ponorná rituální lázeň v sklepě domu Zborovská 9.
V domě Traplova č. 1/čp.4 byla situována odedávna knížecí palírna (znázorněná již na prospektu města z r. 1728 ze sbírky Dismase z Hofferů-pod č.15), s krčmou zvanou "arenda". Pronajímání panských palíren, potašoven, mýt do pachtu Židům. bývalo tehdy naprosto obvyklé.
Nové židovské masné krámy vyrovnávaly terénní rozdíl uprostřed náměstí U vážné studny, říkalo se jim též kvelby, později celé jako rampa, ke konci 19. století sloužily tyto klenuté místnosti jako hasičská zbrojnice.
Oddělení židovské čtvrti od ostatních částí židovského města bylo realizováno na dvou nejfrekventovanějších místech branami, na zbylých místech řetězy či dráty. Od severu od náměstí v tehdejší úzké uličce V bráně (dnes Zborovské) bývaly za sebou dvě brány-křesťanská a židovská (ta odstraněna po r. 1880). Ze strany východní uzavírá ústí Doubravické-Plačkovy ul. od ulice Hradní jediná dochovaná brána, jejíž dnešní výraz pochází z konce 18. století. Brána je opatřena patníky a kamenným , jednoduše profilovaným ostěním a segmentovým záklenkem. V ohradní zdi, kousek výše od této brány směrem k zámku, jsou v Hradní ulici zazděné oblouky dalších dvou bran, z nichž tou krajní vedla cesta do záhumní židovské čtvrti těsně za domky Plačkovy ulice, jež dříve neměly dvorky a zahrádky. V r. 1926 hrabě Mensdorf-Pouilly daroval obyvatelům těchto domků část podzámeckého parku na zahrádky. Majitelé domků za to museli zazdít bránu, přeložit cestu na nynější místo a postavit novou ohradní zeď zámeckého parku.
V pěti dalších uličkách vymezovaly těsný prostor židovské čtvrti od okolního světa hraniční dráty nebo řetězy: mezi domem Traplova č.14 a rohem ohradní zdi farské zahrady (zde je dokonce dodnes zachována železná tyč, na níž se drát připevňoval!), mezi domy č.29 a 46 v Bílkově ulici, v ústí uličky Ve špitálku do Joštovy ulice, šikmo při ústí Zástřizlovy ulice do Joštovy a u domu Velenova č.14/čp.98 do ulice V zahradách.
Oddělení (eruw) židovské čtvrti od křesťanských částí města se muselo provádět vždy na neděli a na svátky. Za tuto hranici nesměli Židé o křesťanských svátcích chodit a nesměli se tam zakupovat.
Plochy navazující na židovskou čtvrť západně (za ulicí V síňkách) a jižně (za Joštovou ul) byly nazývány "židovské zahrady", také dodnes se čtvrt v jižním sektoru vedle zámeckého parku jmenuje V zahradách.
Dostatečné zásobování vodou zajišťovaly četné studny-nejdůležitější byla trojramenná pumpa, stojící uprostřed náměstí, která mu dala jméno U vážné studny (voda ze studny se vážila do nádob nošených na vahadle). Odtud byla voda též vedena do kamenné kašny pozdně barokních tvarů při domě U koupadel č.3/čp.17, jíž se říkalo též "kašna smrti"). Zřízena byla v r. 1856 jako rezervoár vody pro židovské lázně, na boku vytesán letopočet 1875. Plán židovské čtvrti z r. 1846 zachycuje situování ještě dalších čtyř studní. Častým zjevem jsou i studny ukryté ve sklepeních jednotlivých domů.
Povrch ulice a náměstí ghetta byl zpevněn dlážděním z nepravidelných oblázků, tzv. kočičích hlav, jež se na značné ploše dochovalo tam, kde nebylo nahrazeno pravidelnou dlažbou z žulových kostek nebo kde dílo nezničili asfaltéři.
Hlavní ulice procházející židovskou čtvrtí byla dříve nazývána Doubravickou, též Podhradskou či Židovskou. Na počátku našeho století byly ulice v ghettu zvány Templová, Low-beerova, Školní, Plačkova, V bráně a zámecká. Po druhé světové válce nalézáme označení ulic Bílkova, Joštova, Plačkova, Pod klášterem, Traplova, U koupadel, U templu, U vážné studny, Velenova, Ve špitálku, V síňkách, Zástřizlova a Zborovská. V r. 1957 bylo konstatováno, že při celkové rozloze židovské čtvrti 49,623 m čtverečních tvořily zastavěné plochy 23,055 m čtver., komunikace 14,728 m čtver., a zahrádky 8,327 m čtver., Pouze u 30 domů existovaly malé zahrádky, ostatní byly s malým dvorkem nebo zcela bez něj. Dnešní stav je pochopitelně zcela odlišný.